Narodil se 15. září 1959 ve Zlíně, kde žil až do roku 1980. Jeho lidský a umělecký profil spoluvytvářelo nejen harmonické prostředí početné rodiny, ale též pobyty u prarodičů v Tichově u Valašských Klobouk. Kontakt s prostředím valašského venkova a poznání života tamních obyvatel, jež se v té době odvíjel ještě do značné míry v intencích existenčního sepětí člověka s přírodou, na vnímavého hocha — v němž se již probouzel umělecký duch — značně zapůsobil a promítl se později i do charakteru jeho díla.

Absolvoval SUPŠ v Uherském Hradišti, kde si osvojil základy výtvarných technik a začal intenzivněji vnímat i obecnější duchovní tendence a společenské souvislosti spjaté s uměleckou tvorbou. Již v prvním ročníku studia pro něho bylo podnětné setkání s malířem Zdeňkem Matyášem.

Po ukončení středoškolského studia pracoval v mezidobí, než byl přijat na AVU, v psychiatrické léčebně v Kroměříži jako arteterapeut. Do tohoto a těsně následného období se datuje vznik jeho prvních závažnějších obrazových kompozic. Jsou to vesměs expresivně vypjaté práce „rouaultovské ražby“, jež vykazují zaujetí či inspiraci mezními psychickými stavy lidské bytosti.

Absolvoval AVU v Praze u prof. Františka Jiroudka. Jeho práce se však názorově značně rozcházely s malířským projevem profesora školy i dalších pedagogů působících na Akademii. Dále rozvíjel svou tvorbu z předchozích let. Ve figurativních kompozicích, ale již i zátiších, je patrné opouštění intuitivně-expresivních malířských pozic a důraznější směřování ke konstituci imaginativního obrazu na bázi racionálněji založeného kompozičního řádu. Na jaře 1986 se poprvé zúčastnil 5. konfrontační výstavy výtvarníků nejmladší generace ve Svárově.

Po návratu ze základní vojenské služby a překonání vážné choroby se v roce 1988 s novou koncentrací věnoval výtvarné práci. Začaly vznikat jeho charakteristické obrazové kompozice, které těží z kulturních a přírodních artefaktů a z vrstevnaté symboliky předmětných prvků v abstraktním prostředí obrazové plochy. S rodinou se trvale usadil na statku v Dojetřicích u Sázavy. V té době namaloval také obraz Žiju sám ve zdejších lesích. V říjnu 1988 proběhla jeho první samostatná výstava v kulturním středisku Blatiny v Praze 6 s katalogovým textem Ivony Raimanové.

Na jaře roku 1989 založil spolu s Tomášem Rossí, Ladislavem Sorokáčem, Lenkou Vilhelmovou a Petrem Župníkem skupinu Most. Od roku 1990 pravidelně vystavoval také v zahraničí, mimo jiné ve Švýcarsku, Německu, Francii a Nizozemsku. Zahraniční pobyty mu umožnily blíže poznat evropské moderní umění. Značně na něj zapůsobila zejména tvorba A. Tapièse, A. Saury, G. Rouaulta a J. Dubuffeta.

Získal cenu nadace The Pollock-Krasner Foundation v New Yorku. V jeho dojetřickém ateliéru vznikla řada objektů, které nově podnítily i jeho malbu. Obrazy jako Okno nebo Okno do tebe naznačují posun k psychologizující tematizaci a k práci s obrazovou plochou a imaginativním prostorem. V Galerii Václava Špály v Praze se uskutečnila významná výstava Já a ty, doprovázená rozsáhlým katalogem.

V posledních letech se v jeho obrazech rozvíjí téma vnitřního (duchovního) a vnějšího světa. Vedle robustních, znakovitých a symbolistních tvarů vznikají také abstraktní kompozice evokující dynamiku života, mnohost, nekonečnost a otevřenost přírodního i lidského bytí.

Petr Poš se narodil 2. ledna 1944. Po absolvování Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval filmovou a televizní grafiku u Adolfa Hoffmeistera, získal stáž na Královské akademii v Bruselu u prof. Dewinta. Počátkem 90. let na VŠUP po tři roky vyučoval a působil jako asistent profesora Jágra. Pracoval v oblasti reklamní grafiky, ilustrace a výstavního designu.

Za dobu své výtvarné činnosti vytvořil zhruba třicet ilustrovaných titulů, čtyřicet plakátů pro bývalou UPF a plakáty pro komerční účely, za něž získal řadu čestných uznání. Tvorbou Jana Wericha byl Poš zaujatý už na studiích. Jako absolventský snímek na VŠUP na motivy jedné z Werichových pohádek v knize Fimfárum natočil krátký film Jednoslabičný příběh. Za film Lakomá Barka dostal Poš v roce 1987 Cenu Jiřího Trnky.

Českého lva získal v roce 2002 za nejlepší výtvarné řešení filmu Fimfárum Jana Wericha a o čtyři roky později za Fimfárum 2 za nejlepší výtvarný počin. Byl také držitelem řady čestných uznání za ilustrované knížky a plakáty. Zemřel 1. května 2015.

Sebastián Kitzberger se narodil 22. 12. 1992 v Rožnově pod Radhoštěm. Absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou ve Valašském Meziříčí a poté dokončil studium na UMPRUM Praha v Ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla.

Rukopis Sebastiana Kitzbergera je specifický – do jeho práce se promítají klasické dekorační techniky doplněné moderním tvaroslovím a barevností. Dekorativní broušení je dokonale řemeslně zvládnuté. Preciznost a neobvyklost Sebastianovy práce mu získala několik významných ocenění. Získal Cenu Designblok Talent Card a také představil na Prague Design Week, spolu se Štěpánem Smetanou, ručně foukaná a broušená svítidla. V současné době žije a tvoří střídavě v Praze a Rožnově pod Radhoštěm.

Kristián Kitzberger, student ateliéru sochařství na VŠUP v Praze, absolvoval obor umělecký kovář na SUPŠ v Turnově. Pracuje zejména s kovem.

Narodil se v Bratislavě. V letech 1974–1980 studoval na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave, v oboru grafiky a knižnej ilustrácie u prof. Albína Brunovského. Věnuje se malbě, grafice a knižní ilustraci.

Akademický sochař Igor Kitzberger se narodil 24. 5. 1963. Vystudoval obor umělecký kovář na střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově, poté vystudoval v Bratislavě Vysokou školu výtvarných umění, obor sochařství.

Během 90. let se z Igora Kitzbergera stal mezinárodně uznávaný sochař. Má za sebou desítky samostatných výstav v České republice i v zahraničí. Vystavoval například ve Vídni, v Paříži, Římě nebo v Barceloně. Jeho díla jsou zastoupena jak v soukromých sbírkách, tak ve významných světových galeriích.

Akademický malíř a profesor Boris Jirků se zabývá malbou, kresbou, grafikou, knižní ilustrací a sochařskou tvorbou. Vystudoval SUPŠ v Uherském Hradišti a dále Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Arnošta Paderlíka. Většina jeho prací má figurativní charakter, u obrazů a ilustrací hraje významnou roli dynamická perspektiva a výrazná barevnost. Jeho tvorba je podobenstvím současného moderního života s originálním autorským projevem.

Pitoresknost, expresivita, mnohdy až absurdnost obrazových příběhů vede ke klasifikaci a přiřazování díla Borise Jirků ke škole české grotesky. Na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové vyučoval po mnoho let figurální kresbu, zde byl i rektorem. V současné době vede figurální kresbu na univerzitě v Plzni a doktorandská studia na Akademii umění v Banské Bystrici. Je zakladatelem a organizátorem projektu FIGURAMA, mezinárodní výstavy kresby evropských univerzit.

Ilustroval mnoho významných děl světové literatury, například Mistra a Markétku od M. Bulgakova, Hořké povídky Maxima Gorkého, Kroniku ohlášené smrti a Sto roků samoty G. G. Márqueze. Je držitelem uměleckých ocenění, několikrát získal například cenu Nejkrásnější kniha roku za originální knižní ilustrace. Boris Jirků patří mezi nejvýznamnější současné autory, je zastoupen ve sbírkách po celém světě.

Martin Velíšek (nar. 1963) je sklářský výtvarník, malíř a ilustrátor. Jeho jméno vešlo ve známost už od počátku 90. let, kdy jeho díla vystavená po ukončení studia na pražské VŠUP (ateliér skla, prof. Stanislava Libenského) vzbudila pozornost osobitým a neortodoxním pohledem na tradiční výtvarná témata. Zajímá ho člověk v nejbanálnějších i nejabsurdnějších situacích, pracuje s nadsázkou na hranici deformace a grotesky. Jeho rukopis i díla jsou na české výtvarné scéně nezaměnitelným a nepřehlédnutelným fenoménem.

Vedle malovaných skleněných váz a objektů (zastoupen např. na výstavě EXPO 2005 v japonském Aichi) však záhy začaly vznikat a posléze převažovat práce malířské a ilustrátorské. V roce 1996 sestavil pro nakladatelství Argo z obrazů cyklu Lyžaři úspěšnou obrazovou publikaci. Velkou pozornost vzbudily jeho ilustrace ke klasickému dílu české literatury – k Babičce Boženy Němcové (1995).

Za výtvarnou spolupráci na filmech Fimfárum Jana Wericha a Fimfárum 2 (s režisérem Aurelem Klimtem) získal Českého lva za nejlepší výtvarné řešení a nejlepší výtvarný počin. Práce Martina Velíška je také po léta úzce spjatá s rockovou kapelou Už jsme doma, malíř je jejím členem, hráčem na štětce a autorem designu plakátů, obalů a dalších tiskovin. Jako designér a výtvarník se podílel na návrhu a realizaci interiéru legendární pražské hospody U vystřelenýho oka.